Ame tuha nádživava jaj dari dari daj

čtvrtek 12. prosinec 2013 06:35

"Navrch má vždycky těžký kámen, a my jsme v koncích čím dál blíž..." Sedím tu teď ráno a čtu noviny a najednou se ozvou tahle slova. A já ji vidím, a říkám si to, co vždycky - proč zrovna ona. Když jí bylo jen 45. Znal jsem Nerez, ty tři a nejvíc Zdenka Vřešťála. Od něj jsem dostal první peníze za grafický návrh...

A ty jsem hned projedl v jedné restauraci na Starém městě. Byl to plakát na jedno jejich turné po čechách. Se Zdenkem mě seznámila kamarádka Jana a ten měl agenturu, která pořádala v devadesátých letech koncerty v Městské knihovne v Praze. A já za lístky dělal plakáty, které se lepily na sloupy a po městě. A mohl si tykat se Zdenkem a mohl do zákulisí a tak... Prostě být u toho.

A taky tam občas byla Zuzana, když hrál Nerez a nebo Koa. Já jí vždycky nábožně a uctivě pozdravil a ona ně tak nepřítomně sestřelila pohledem, jako by tam někdo z nás nebyl. Bylo vidět, jak je v něčem jako v tranzu před představením. Zdenek a Vítek tam tak v klidu poletovali, ona chodila, mlčela a kouřila (myslím)... To soustředění energie na jednom místě bylo úplně vidět.

A strašně jsem jí chtěl občas říct něco jako: "Dobrý den Zuzano..." apod. Ale neodvážil jsem se.

Jen pozdravit a jít... Pro mě žádný hlt vína.

Strašně jsem jí uznával, zbožňoval a miloval její zpěv. A dodneška si říkám, co by asi ještě dokázala. Pokaždý si ten její zpěv užívám, pokaždý mi umírá moje duše, když vím, že už nám nikdy nezazpívá na pódiu... Strašně si opakuju tu stejnou myšlenku, proč zorvna ona. A tak brzo.

Pokaždý ve mě při jejím zpěvu umře trochu mýho já.

A je mi smutno, proč musela ten účet zaplatit tak brzo a jít...

Tom Vild

Tom Vild

Tom Vild

Grafik, vodák a kuřák dýmky.

Chci se zalogovat
Seznam bloggerů
Žebříčky článků

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora