Hurá na operaci

středa 21. květen 2014 19:29

Mám problémy s ramenem. Bolí mě. A tak jsem se před pár měsíci rozhodl to řešit návštěvou různých lékařů. A tady je můj příběh...

Říjen

Bylo to v říjnu. Zašel jsem ke svému praktickému lékaři, který mi řekl, že to je problém ortopéda a poslal mě do místní okresní nemocnice. Rameno mě bolelo, nemohl jsem úplně hýbat rukou, bolest byla hrozná. Jen to mě donutilo jít k lékaři. Vystál jsem asi hodinovou frontu a pak se dozvěděl, že termín mají až za tři měsíce. Moje stupidní otázka, že mě to má bolet ještě tři měsíce byla odměněná pohrdavým pohledem a mlčením.

No neodradilo mě to, s tou rukou jsem toho moc dělat nedokázal a tak jsem se nedal odradit a zajel do naší fakultní nemocnice v Plzni. Ta je asi 25km od nás. Já kvůli jedné stálé nemoci nemohu řídit, tak jsem jel vlakem. Nejdřív pěšky do vedlejší vesnice, pak jednu stanici vlakem do okresního města a z něj po chvíli do Plzně. Z nádraží tramvají k nemocnici. Tahle cesta je operace na dvě hodiny. Různé čekání na vlak, prodlevy apod. To absolvuji pokaždé, když jedu do Plzně a z Plzně. Vyrazil jsem v šest ráno, abych před devátou stál před ortopedickou ambulancí...

Vyšetřili mě, poslali na rentgen. Pak jsem se vrátil na ambulanci. Bylo mi sděleno, že to je nějaký odštěpek z kosti u kloubu ramene a že mne hned odoperují. To mě vyděsilo s ohledem na to, že jsem na volné noze, pořád spousta práce, neměl jsem s sebou asi moc peněz, své léky, které beru pravidelně, nevěděl jsem, jestli mě bude potřebovat dítě, nebo manželka. Zeptal jsem se, jestli to jde odložit, ano jde, tak se vrátím, až si splním povinnosti a budu mít lépe rozplánovaný čas a práci. A bude o tom vědět rodina. Není problém.

Vyřešil jsem to Brufenem a bolest polevila a rameno se trochu dalo používat.

Duben

Mezitím jsem pracoval, pak byly vánoce, pak daně a pak se začala ta bolest vracet. Někdy byla neúnosná. Tak jsem si udělal kolečko do Plzně znovu. Znovu mne přijali, znovu vyšetřili, rentgen, ještě magnetická rezonance a pak zase na ambulanci. Tam už měli výsledky, řekli mi znovu téměř totéž. Pak padla zásadní otázka - co bude teď? No naplánujeme operaci (bolelo to hrozně). Na kdy? Tak do začátku prázdnin. Byl duben... Ale minule jste to chtěli operovat hned - obratem... "Ale vy jste léčbu odmítl..." O žádném odmítnutí nebyla řeč... Rezignovaně jsem odešel na vlak.

Květen

  • V pondělí mi přišla tlustá obálka, že operace bude na konci května 29. 5. A co teď? Mám radost, musím evidentně absolvovat nějaká vyšetření. Nesmí být starší než deset dní.
  • Středa. Dnes jsem šel znovu ke svému praktickému lékaři a ten mi to rozklíčoval. Musí mi udělat EKG, odebrat krev a moč. Ale to až zítra. Takže zítra své kolečko absolvuji znovu. Ale to nic není, on to udělá, ale výsledky musí poslat do laboratoře, takže si asi v pondělí udělám kolečko znovu, abych si přišel pro výsledky.
  • Mám celý život nemoc, která mne nijak neomezuje, je sanovaná léky, můj stav se nemění, ale asi budu muset ke svému specialistovi do Plzně, aby mi napsal zprávu pro ortopedii. to je další půlden v Plzni. Asi úterý.
  • Ve středu budu muset jít k anesteziologovi na vyšetření (nemocnice v Plzni), jestli mohu podstoupit anestezii a jakou formu. Pak se s výsledky musím dostavit na dětskou ortopediic - patrně proto, abych tam odevzdal výsledky. Další půlden.
  • Ve čtvrtek ráno se musím v 6.15 dostavit k operaci (nemocnice v Plzni).
  • A v pátek mne musí vyzvednout táta...

A to všechno je jízda tam a zpět, hodiny čekání, moře kilometrů vlakem nebo autem. Operace bude trvat tak možná půl hodiny, je to tzv. jednodenní chirurgie. V říjnu by mne operovali hned. Zvláštní že?

Přejte mi brzké uzdravení.

Tom Vild

Tom Vild

Tom Vild

Grafik, vodák a kuřák dýmky.

Chci se zalogovat
Seznam bloggerů
Žebříčky článků

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora