Stopem po Německu

neděle 13. červenec 2014 19:11

Na jednom diskusním serveru si mí kamarádi teď začali vyprávět, jak kdysi stopovali po Evropě. A tak jsem si také vzpomněl, jak jsem stopoval v devadesátých letech po Německu...

Bylo to v roce 1991, kdy mě pan prof. Bouzek z FF UK vyslal na stáž do Archeologického parku v Xantenu. Je to místo na Rýnu, blízko německo-holandské hranice. Byl jsem tam v létě na stáži v místním archeologickém ústavu. A zároveň má tehdejší přítelkyně byla na léto jako oper někde v Hamburku. to jsou místa od sebe cca 400 km. Občas jsme si telefonovali, psali si a asi po měsíci jsme se dohodli, že se na ni přijedu na víkend podívat. Přátelé z ústavu mě v pátek ráno odvezli na místní výpadovku a já tam začal mávat palcem.

Skoro hned mi zastavilo auto a vzalo mě dál... Když měl řidič odbočit z trasy, odbočil z dálnice na nejbližší benzínku a obešel tankující auta a prostě mě přesadil do dalšího, co pokračovalo dále mým směrem. To se povedlo asi 3x, ale někde před Brémami jsem zamrzl u poslední benzínky. Stál jsem tam hodinu, dvě, a pak mě to přestalo bavit a řekl jsem si, že prostě ten zbytek dojdu po dálnici pěšky. Tak jsem byl smutnej, že nikdo nestaví.

Šel jsem asi čtvrt hodiny, občas se podíval na ty míjející auta... A najednou vídím nějaký Porsche, krásný auto, jak prostě letí okolo mě. Jdu dál, podíval jsem se a vidím asi 200-300m tohle auto, jak stojí na krajnici a vedle něj chlápek a kouří... Zrychlil jsem a došel k tomu autu, pozdravil jsem a slušně se zeptal, jestli nejede taky do Hamburku, a on říká: "Já tu na tebe čekám u nás se po dálnicích pěšky nechodí". A proč jsi nezastavil dřív? To je brzdná dráha... Nasedl jsem a on mě dovezl někam dál a asi nadvakrát jsem se dostal až do Hamburku. Někam na okraj.

Tam jsem si našel telefoní budku, zavolal na číslo a zvedla to nějaká holka a říká: "Eva včera musela odjet, ale přijď, přespíš u nás..." Asi za hodinu jsem dorazil na určenou adresu kde mě čekaly dvě český holky, pokecali jsme, prošli se po Hamburku, ony mě celý víkend ukazovaly místní pamětihotnosti, až mě tuším v neděli odpoledne dovedli k místní výpadovce a tak jsme se rozloučili :-)

Já měl koupený skicák A2, na zadní stranu jsem si napsal "Dusseldorf", ukázal to do silnice a stálo auto. Dva manželé, novináři jeli na nějakou akci do Aachenu, Cách... Nasel jsem, povídali jsme si a oni pořád jeli a uhýbali z trasy do Aachenu blíž a blíž ke Xantenu - nakonec mě vysadili asi třicet km od Xantenu, tam jsem mávnul prstem a stálo auto, které mě vysadilo zase skoro u archeologického parku.

A to bylo mé první putování po Německu...

Tom Vild

Tom Vild

Tom Vild

Grafik, vodák a kuřák dýmky.

Chci se zalogovat
Seznam bloggerů
Žebříčky článků

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora