Hrnčířský swing v Novém Drahově

sobota 2. srpen 2014 17:42

Ano, tam jsem byl včera. Navnadil mě na to můj přítel Zděnek, který je výtvarník a má rád swing a jazz. Byl jsem tam letos poprvé... A hned jsem tam jel i podruhé, když jsem se dozvěděl, že jeden ze tří koncertů bude i s mým druhým přítelem Bobem Zajíčkem.

A ten byl včera. Ale od začátku - když jsem ještě bydlel v Praze, tak byla mým pravidelným večerním programem i návštěva nějakého jazzového klubu. Takové pěkné a pravidelné večerní posezení mi poskytoval dnes už neexistující Metropolitan Jazz Club, někde pod Jungmanovou ulicí. Tam pravidelně koncertoval i Bob Zajíček se svými přáteli. Bylo to různé, na začátku to asi bylo Classic Jazz Colegium, pak si pamatuju Bob's Trio, teď je to Jazzophon Five.

Průběh večera byl vždycky stejný, Bob a přátelé hráli tak dva metry od našich stolečků na takovém malém pódiu a jednou za dvacet minut si udělali pauzu, položili nástroje a rozmístili se ke stolečkům mezi hosty, kde si s námi povídali. Krása a poezie. Na naše slečny, které jsme tam s přáteli vodili působilo to, že "se známe" s kapelou, že se máme rádi a můžeme si povídat a říkat jim, jak hrají pěkně. Perfektní afrodisiakum pro naše dívky.

To vydrželo několik let, patrně do té doby, než nad mini vznikla galerie Myšák. Ta asi spolkla i sklepy pod sebou a už tam klub není. Škoda. Léta ale běžela, časem jsme se s Bobem skamarádili, já za ním občas šel do klubu, nebo jsem si ho chodil poslechnout do restaurace naproti Pražskému orloji. Byl jsem se na něj občas podívat i do studia rozhlasu, kde natáčel svůj pořad Jazzophon. Naposled to bylo myslím loni, někde na Václaváku, kde hrál za nějakého kamaráda...

Ale zpět z historie do současnosti

Na začátku léta mi Zděnek říkal, jestli s ním nechci jet do Nového Drahova, že tam je Hrnčířský swing a že je to hezké a že si při tom vyfotíme pec, která tam stojí, kterou chce postavit i u mě - pec na keramiku. Jeli jsme tam už před čtrnácti dny - rozumějte, Hrnčířský swing je série tří koncertů, vždycky v pátek teď v létě. Pec jsme vyfotili, poslechli jsme si pěkný koncert a já se z letáčku dozvěděl, že poslední koncert bude hrát Bob.

Napsal jsem mu sms, ověřil si, že je to ten samý Bob a včera tam vyrazil. Koncerty se konají v krásně zrekonstruovaném statku, kde je teď hrnčířská dílna, ale taky lidi, co mají rádi hudbu. Vejdu do areálu, udělám tři kroky a ozve se: "Ahoj Tome!" Byl to Bob, odešli jsme rovnou do hospody, pokecali, pak si sedli do křesel a Bob a jeho přátelé to na pódiu rozjeli. Byla to krása, jedno sólo za druhým, občas nějaká historka - miluju takové akce. Bob přetáhl svoje vystoupení skoro o hodinu, rozumějte, ne snad proto, že si prodloužil koncert, ale udělal to stejně jako v klubu - udělal dvě přestávky a šel si pokecat s lidmi... Kdyby nad námi nebylo nebe, ale klenba, řekl bych si, že sedím v zase v Praze někde pod zemí v klubu.

Bylo to krásné, přijeďte příští rok také...

Tom Vild

Tom Vild

Tom Vild

Grafik, vodák a kuřák dýmky.

Chci se zalogovat
Seznam bloggerů
Žebříčky článků

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora